Již od počátku naší civilizace lidé chtěli nejen pracovat, ale také se bavit. Tím ostatně nejsme nijak výjimeční – mnoho především sociálních druhů si hraje i v dospělém věku, kdykoliv k tomu mají příležitost. Ovšem nevyvíjeli jsme se jen fyzicky, stejným procesem procházela i naše kultura. A je jasné, že spolu s ní se měnily i formy zábavy, které byly přípustné či které byly populární. Rozhodně je pak zajímavé podívat se na tento vývoj právě z historického hlediska.
Například společenské hry známe již ze starověkých civilizací, ať už se jednalo o Egypt, Čínu či Sumer. Všude si lidé spolu hráli hry, které často vyžadovaly dobrý úsudek a strategické myšlení. Mnohé z nich pak, byť v obměněné variantě, hrajeme dodnes. Sem patří například šachy, dáma, ale i Člověče, nezlob se!, byť tehdy byly známy pod zcela jinými názvy, a pravidla byla také trošku odlišná.
S nástupem středověku přišly první větší změny. Najednou bylo na zábavu z velké části pohlíženo jako na ztrátu času. Lidé se měli věnovat především své práci a Bohu. Trávit čas hloupostmi nebylo vhodné, i když je pravdou, že šlechta si na kratochvíle čas našla. K nim se přidal také lov, v oblibě bylo také divadlo, byť to bylo zcela zapovězeno ženám.
Renesance přinesla potřebné uvolnění. Najednou se začalo značně rozvíjet například umění, ať už jde o malířství či sochařství. Lidé opět začínali hrát nejrůznější hry, a to nejen vrchnost, ale i prostí obyvatelé.
Uvolňování pokračovalo, a s ním i vědecko-technická revoluce a vývoj nových druhů zábavy. Najednou již nemusíme chodit do divadla, máme kina. Ke hře není potřeba partner, můžeme si zahrát videohru. A pokud si ji přeci jen chceme zahrát i s někým dalším, pak ona osoba nemusí být ve stejné místnosti – nemusí být ani na stejném kontinentu.
Pravdou je, že možností je dnes nespočet. Jen málokdo si však uvědomuje, jak dlouhá cesta k tomu vedla. A to je škoda, neboť je skutečně fascinující.